Přestože se některé náznaky poruchy osobnosti mohou projevovat už od dětství, diagnóza poruchy osobnosti je možná až od osmnácti let, do té doby se člověk stále vyvíjí.

Jádro poruchy osobnosti je dáno geneticky, nicméně je ovlivněvno zkušenostmi, sociálním prostředím a výchovou.

Lehké poruchy osobnosti

(základní symptomy)

Akcentovaná osobnost

má jeden nadměrně vyvinutý povahový rys ("akcentovaný"), např. vznětlivost nebo lítostivost
v zátěžové situaci díky této akcentované vlastnosti reaguje neadekvátně
v jiných ohledech je "v pořádku", tj. jde o celkem běžnou osobnost s nějakým přehnaně zdůrazněným rysem

Depersonalizace

má pocit, že se nehodí do tohoto světa, cítí se jiný, odcizený
prožívá život jakoby se děl v jakémsi filmu
svět i sebe pozoruje jakoby z dálky, jakoby byl neskutečný, vzdálený, plochý, bez účasti, bez zážitku
někdy se připojuje ztráta emocí, motivace, chuti do života
jeho prožívání je odlišné od většiny lidí, ale chování je naprosto normální, tzn. navenek není nic poznat
nastává po drogových zážitcích nebo spánkové deprivaci
nejčastěji se objevuje poprvé mezi 16-22 lety
příčinou depersonalizace může být obrana před traumatickými zážitky (zneužívání), citovým vydíráním (vyhrožování, manipulace, přehnaná kritika, vtíravá kontrola, ponižování) či ztráta partnera nebo jiná bolestná událost

Deprivace

vzniká při nedostatku podnětů a nedostatku uspokojení základních a emocionálních potřeb v dětství
není to porucha jako taková, je to spíše rys (symptom) charakteristický pro zanedbávané nebo týrané děti
"deprivant" má narušenou emocionální složku osobnosti (např. otupělost, agresivita, nedůvěřuje lidem, neurotické potíže)
deprivovanému dítěti scházely optimální podmínky pro rozvoj jeho osobnosti, takže se rozvíjelo pomaleji než děti jeho věku
může to přetrvat i do dospělosti např. v podobě problémů s partnerskými vztahy, zvládáním rodičovské role či větší náchylností k trestným činnům

Depravace

depravace = "zpustlost, zkaženost"
nerespektování běžných společenských norem, závazků a pravidel
větší tendence k delikventním činům a asociálním rysům osobnosti
v dětství se projevuje např. šikanováním, záškoláctvím, potížím s autoritami, "nenapravitelnou zlobivostí" (vychovatel nic nezmůže)

Osobnost primitivní

neznamená snížené IQ
spíše osobnost, jež neměla možnost se úplně sociálně rozvinout, nebyla dostatečně vychována a vzdělána
proto se chová "jednoduše" v kontrastu s potenciálem, který by byl rozvinut v optimálnějších sociálních podmínkách

Středně těžké poruchy osobnosti

Transformace osobnosti

přesvědčení, že jsem někým jiným
neuvědomuji si skutečnou vlastní identitu, tu projikuji na někoho jiného
vzácná porucha

a) Apersonalizace

část identity zůstává zachována + objevují se další "imaginární" osobnosti, které spolu "koexistují"

b) Dezintegrace osobnosti

osobnost se v podstatě rozpadne, rozloží natolik, že zůstává pouze ono bazální (sociálně nezkorigované) jádro
rozpad sociálních vztahů
ztráta zájmů
narušená kontinuita vl. "já", vyhasínání, zapomínání
vyskytuje se jako symptom u schizofrenie nebo demence

Alterace osobnosti

"mnohočetná" osobnost
člověk jakoby "přepíná" dvě osobnosti, dvě identity, dvě "já", které spolu jakoby nemají nic společného a jedno o druhém neví
každá tato identita má svůj typický slovník, verbální projev, gesta
změna z jednoho "já" do druhého přichází náhle a nečekaně
těchto alterací může být více než dvě, např. a -> b -> c -> a
příčinou je obvykle zneužívání v dětství, druhá vytvořená identita slouží jako ochrana před bolestnou vzpomínkou: to druhé "já" si na onu bolest nepamatuje
vykazuje řadu podobností s histriónskou poruchou osobnosti (lidově "hysterií")
tato porucha vzniká podvědomě, neúčelně, nezáměrně, člověk za to nemůže
při poznámkách o tom, že "včera byl někým jiným" nebude vědět o čem je řeč a s nejčistším svědomím to bude popírat
léčí se psychoterapií
při soudních procesech tuto poruchu osobnosti mnohý člověk pouze "předstírá", aby mu byl snížen trest

Rozštěp osobnosti

zlom v životní linii
zásadní změna povahových rysů po traumatickém zážitku nebo intoxikaci
emoce a vnímání je změněno, člověk se stává "jinou" osobností
jen některé rysy staré osobnosti přetrvávají i v "nové" osobnosti
intelekt však zůstává zachován

Poruchy osobnosti

(konkrétní diagnózy při určitém souboru symptomů)

Paranoidní porucha osobnosti

též "fanatická" porucha osobnosti
hl. rysy: nastraženost, podezíravost, nedůvěřivost
kverulantství (ustavičné stěžování si na něco, nic mu stále není dost dobré)
zvýšená přecitlivělost na své "já": na domnělé přehlížení, zanedbávání, kritiku, urážku apod. - to vše je pro takovou osobnost palčivě zraňující
nedůtklivost, vztahovačnost
nadměrná citlivost na domnělé nezdary a domnělé urážky
menší smysl pro humor
sklon vyvolávat konflikty
složité intepersonální vztahy
jinak vnímná "normálně" - netrpí bludy; není to psychóza

Schizoidní porucha osobnosti

velmi uzavřený, ztažený ve svém vlastním světě
zůstává neustále jen v prostoru vlastních emocí
nepotřebuje sociální zázemí jako "normální" lidé - je mu tak dobře, vzathy jsou tím však narušeny a okolí strádá
vždy je silně introvertní, nikdy extrovertní
neschopnost prožívat radost

Disociální porucha osobnosti

asociální rysy
vychází z depravace (viz. výše)
nedostatečně zvnitřněné normy
přecitlivělost na své "já" - vede k úporným reakcím
neschopnost empatie
neprožívání pocitů viny
obvykle delikventní chování

Emočně nestabilní osobnost

emoce mají sklon k impulzivitě (nepřiměřené odezvy, neadekvátní emoční projev, přecitlivělosti, velká senzitivita na vlastní já, na výtky)

problémem jsou emoční složky – jsou nestabilní

před 18 může mít akcentované rysy

Anankastická porucha osobnosti

perfekcionisté, puntičkáři, preciznost, potřebují mít vše v pravidlech/řádech, neuplatňují to jen vůči sobě, ale i po svém okolí (vyžadují po okolí, aby dodržovalo pravidla, které on sám stanoví), citlivý na detaily

pokud okolí tyto pravidla nedodržuje, bude ho to zúzkostňovat, popř. to bude po ostatních opravovat; regují přecitlivěle, nespokojeně, úzkostně

Úzkostná (anxiózní) porucha osobnosti = vyhýbavá

dominující porušená složka emocí, úzkostnost, obavy ("tak se bojím,že to radši neudělám a vyhnu se tomu", nechci zodpovědnost, rozhodovat se)

na běžné věci reaguje nepřiměřenou úzkostí

Závislá osobnost

závislost na někom,něčem – udělám to tak, aby ten dominantní byl spokojen

odmítání zodpovědnosti a přesouvání zodpovědnosti na druhého

typické pro týrané ženy

Následujícím poruchám osobnosti jsou věnovány samostatné články:

Narcistická porucha osobnosti

Histriónská porucha osobnosti (hysterie)

Schizofrenie (psychotické onemocnění)

Jak se poruchy osobnosti projevují v rukopisu se dozvíte zde:

Poruchy osobnosti v grafologii

.