Nejhlubší význam zimního slunovratu a vánočních svátků (konstelace)

Z jakých dávných proudů se slévají tradice dnešních Vánoc? Postavili jsme na toto téma konstelaci. Jak uvidíte, jedná se o prolnutí několika různých rovin, jež se odrážejí na hladině dnešního kolektivního vědomí. Můžete si z těchto proudů vybrat cokoli, co vás bude inspirovat.

Divoká žena není přítelkyní. Je vztahem s přírodou.

Ale dokážeš mě milovat v hlubině? V temnotě? V jejich nejhustějším jádru?

Dokážeš mě milovat, když budu pít ze špatné láhve a proklouznu prasklinou v podlaze?

Dokážeš mě milovat, když budu větší než ty, když má přítomnost bude zářit jako slunce, když bude bolet dívat se na mě přímo?

Dokážeš mě i tak milovat?

Celoroční cyklus individuálních konstelací Omega

"Transformace pokračuje právě teď až do posledního úderu srdce." (Arnold Mindell)

Cyklus individuálních konstelací Omega probíhá jednou měsíčně v sobotu nebo neděli v osmi na sebe navazujících setkáních. Jedná se o sebezkušenostní skupinu, kde se věnujeme individuálním přáním (zakázkám) účastníků kurzu a pomáháme si navzájem procházet procesem integrace a proměny. Umožníme si jako podpůrná skupina léčit, přijímat a milovat naše zraněné nebo dosud odmítané části, které stále ovlivňují naše prožívání života, a pomůžeme si navzájem vyrovnávat se změnami, které se s námi a kolem nás, v našich vztazích, dějí v průběhu celého roku. Cílem je tedy žít plnější, zdravější a smysluplnější život v souladu s našimi přáními a představami. Ale také - poznávat tajemství sebe sama. To, které neleží v knížkách, ale to, které máte ve svém srdci a kterým si musíte projít sami na vlastní kůži.

Na druhé straně se tím účastníci sami učí techniku a vedení konstelací, aby ji mohli používat samostatně ve svém životě i po skončení kurzu; aby díky této metodě uměli pomoci jak sami sobě, tak lidem ve svém okolí.

Příčiny homosexuality z pohledu konstelací

Přinášíme stručný přepis konstelace na téma mužské a ženské homosexuality a možných příčin, které s ní souvisí. Berme jej prosím jako drobný příspěvek do diskuze a střípek do širší mozaiky experimentálních poznatků, ne jako celou a jedinou pravdu. Homosexuální orientace má zřejmě největší souvislost s vazbou mezi dítětem a jeho rodiči, především matkou. Mužská a ženská homosexualita jsou však dva odlišné světy.

Krize na Ukrajině z pohledu konstelací

Podívali jsme se konstelačním multi-perspektivním pohledem na situaci, která právě probíhá na Ukrajině. Výsledky jsou překvapující a poněkud na hranici žánru science fiction. Přesto jsem se rozhodl, že je zveřejním bez cenzury tak, jak se v konstelačním procesu objevily.


Oficiální ukrajinská vláda. Nemá takřka žádnou kontrolu nad situací, chvějí se jí nohy, její moc je čistě papírová. Může však vyjednávat ze západem a ovlivňovat média. Z toho jediného má oficiální ruská vláda trochu bobky (co zase západu "natroubí").

Pár slov o tantře

O tantře toho bylo napsáno mnoho, ale to podstatné je podle mě ve skutečnosti jednoduché.

Tantra je způsob milování za určitého vyladění, kdy dochází k hlubokému uvolnění a akumulaci energie, které se při normálním (běžném) sexu jinak (relativně rychle) uvolní spontánním orgasmem. Pokud se mezi partnery spustí "energetický okruh", v němž cirkuluje velké množství energie, tato energie začne jakoby pronikat (jako vláha prostupuje půdou) do hlubších vrstev: do energetických center (čaker) a jemnohmotných těl, čímž dochází ke kvalitativní změně vědomí a prožívání. Mohou se dostavovat zážitky propojení s celkem, zmizení času a prostoru (bezčasová přítomnost), pocit odhmotnění a pocit ztráty gravitace. Tělo je méně vnímáno jako "hmotný objekt", ale spíše jako vířivý energetický proud částic, který prostupuje a splývá bez hranic vším okolo - mizí rozlišování na "já" a "ty", "uvnitř" a "venku" - tyto běžné kategorie popisující naši každodenní zkušenost se světem "padají" (jsou transcendovány) a pro to, co se objevuje jako nový zážitek vnoření se do proudu bytí, slova nedostačují. Přesto jde o druh zkušenosti přirozeně dostupný všem lidem. Může k němu docházet spontánně a bez jakéhokoli "pokusu o tantru". Naakumulovaný proud energie prostupuje a rozkmitává všechny buňky těla od jeho povrchu až k jádru bytí. Tantrický milostný zážitek může doznívat ještě mnoho dní po milování a prolínat se s naším každodenním životem v podobě zvláštního druhu vyladění směrem k pocitům sounáležitosti s přírodou a vším živoucím, s pocity hlubokého uvolnění, nezadržitelné vděčnosti, láskyplnosti a euforie.

Moravské ženy (konstelace)

Morava je krásná země. A miluje slunce. Všecka se k němu nachyluje. Nejvyšší hory má na severu, největší nížinu na jihu. Uprostřed se zvedá divuplný kras; v něm duní krápníkové jeskyně a zejí hluboké propasti.

Všechny vody moravské země ubíhají po svahu k jihu. Teprve na samých hranicích se řeky spojují v jeden mohutný proud. Právě onen kras to nepřipustil dříve. Kras rozděluje Moravu na dvě veliké kotliny: v západní polovině země sbírá všecku vodu křivotoká Dyje, východní polovina dává svou vodu řece Moravě. Obě řeky se pak sbíhají daleko na jihu v krajině bažinaté. Samo pradávné jméno "Morava" znamená "Mokřinu".

Takovými slovy začínají Lovci Mamutů od Eduarda Štorcha. A vskutku, takovou atmosféru měla i naše konstelace na Moravu. Jako bychom se ocitli v úplně jiné mytické krajině než tomu bylo v Čechách. Jakoby zde kořeny osídlení krajiny sahaly až kamsi k Věstonické Venuši a i symboly, které jsme vybírali jako zástupce ženských bodů, něco takového připomínaly: byly to velké popínavé rostliny v květináči plných vody, takže lístky i voda poznenáhlu začaly měnit podlahu v jakousi živoucí mokřadu. Hledání bodů se dělo pohybem těla pozpátku a ve spirálách, což naznačovalo, že je ve hře několik moravských epicenter, která jakoby ohýbají konstelační pole a po té se interferenčně skládají do vektorových průmětů všech těchto sil naráz.

Konkrétní podoba živlů v Čechách a jejich harmonizace

Byli jsme zvědaví, jak bude vypadat situace v České republice, zobrazená archetypální optikou živlů skrze konstelační proces.

Ukázalo se, že 65% Čechů je nejvíce spojeno s živlem vzduchu, 20% vody, 10% ohně a 5% země. Vzduch a voda jsou pro nás živly snadno přijatelné, zatímco živel ohně a země vytěsňujeme nebo je vnímáme problematicky.

30% procent lidí vidí skutečnost relativně čistě a pravdivě a jsou otevření změnám (což není vůbec málo), kdežto 70% se nachází v duševním (názorovém a myšlenkovém) chaosu a setrvávají spíše v apatii, rezistenci a stagnaci. 

Hlavní příčinou stagnace však není nedostatek bojovnosti, jíž snad oplývali dávní Husité, avšak jakési rigidní zatnutí se pro pracovní povinnosti, jež nám už dávno nedávají žádný smysl (a což díky naprosto absurdní výchově a kontaminovanému vzdělávání považujeme za morálně správné), snaha vše vydržet a ustát děj-se-co-děj, vyloučení smrti a její přirozené dynamiky ze života a v důsledku toho všeho celkové ztvrdnutí srdce znemožňující živé proudění energií mezi lidmi.

O tom, jak z toho ven a jaký poklad se mezi námi ve skutečnosti skrývá, pojednává následující přepis konstelace.

Psychologická interpretace obrazů

Jakými krajinami jsme se procházeli při kurzu Čtení a interpretace obrazů?

Rád bych vám nabídl malou ukázku - pro osvěžení vašeho oka, citu a mysli. Seznámíme se s některými principy "čtení obrazů" a na konci našeho výletu o sedmi zastaveních si povíme i něco málo o tajemství Mony Lisy.

Obrazy, pokud si dovolíte se do nich ponořit, přinášejí naší duši radost, ale také léčí. Pokud nalezneme obraz, který nás hluboce oslovuje, může to být proto, že se vztahuje k nějakým našim komplexům a zraněním. - Narážíme v něm na nějaký náš vlastní motiv. - Ale díky genialitě nebo inspiraci autora může naši strukturu komplexů katalyzovat (překomponovat) do celistvější podoby, protože se najednou setkáváme s inspirovanějším uchopením našeho motivu, v kterém jsme doposud byli uvězněni. Působení obrazu může také obcházet, obtékat naše ego-obranné mechanismy. Léčení obrazy se tak podobá účinku terapie, která se v nás "nešťourá" a které proto nemáme důvod vzdorovat a mít z ní strach; podrobujeme se jí jako láskyplné ruce milované bytosti, z níž vyzařuje světlo.

Dovolte si se zamilovat do obrazů - do těch svých - u kterých musíte ve vytržení krásy prodlévat, i když netušíte proč. Možná vás potěší, možná vás rozpláčou, možná vás promění.


1. Symbolika obrazové plochy - kvadranty

Ingrid Riedel: Obrazy v terapii, umění a náboženství, 2002.

Model symboliky kvadrantů rozšiřující klasické grafologické pojetí:

• prostor vlevo nahoře můžeme metaforicky nazvat hlediště (souvisí se vzduchem, distancí, sněním a ideály - téma vyvýšení se k nadosobnímu)
• prostor vpravo nahoře jeviště (souvisí s ohněm, projevením se, budoucností, zacílením a očekáváním lidí kolem nás - téma sebrealizace)
• prostor vpravo dole tržiště (souvisí se zemí, uzemněním, tělesným a praktickým - téma prvotní důvěry)
• a prostor vlevo dole orchestřiště (souvisí s vodou, vyladěním, katarzí, návratem k již uplynulému a niterným prožíváním - téma regrese, smrti a znovuzrození).

Diagonální pohybové vektory:

• z levého dolního rohu do pravého horního rohu: životní linie (progrese libida, následování životního proudu se všemi výzvami, které přináší)
• z pravého horního rohu do levého horního rohu: pasivní linie (snaha poodstoupit z proudu života a vidět věci z širšího nadhledu, popř. uniknout od konfliktů života)
• z pravého horního rohu do levého dolního rohu: regresní linie (zánik, návrat, popř. motiv hledání ukrytého pokladu - něčeho co bylo dávno ztraceno)
• z levého horního rohu do pravého dolního rohu: linie materializace (zhmotnění, zesvětštění nebo pád)

Valentin Serov: Únos Európy

Tento obraz ilustruje pohybový směr z levého dolního do pravého horního kvadrantu, který se nazývá "životní linie" - souvisí s progresí libida, zapojením se do životního proudu, aktivizací, zaměřením na budoucnost. (Emil Páleš vidí v tomto mýtu, v němž Zeus v podobě býka unáší Európu, sdělení, že celá Evropa je jako kontinent signována Jupiterem - vykazuje jako celek jupiterské kvality).

Carl Gustav Carus: Balkón v Neapoli

Tento obraz ilustruje svobodu a lehkost, která nastává, když si můžeme vybrat mezi dvěma pohybovými tendencemi - první, progresivní, která byla již vystižena u předchozího obrazu - a druhá, eskapicky-relaxující -pasivní (z pravého dolního do levého horního kvadrantu). Na tomto obraze se mísí oba druhy pohybů (lodní stožár a housle kopírují první pohyb, kdežto dveře a otevřený výhled druhý pohyb. Obraz jakoby říkal: můžeš vyrazit do světa za dobrodružstvím (kvadrant ohně), ale zrovna tak nemusíš vůbec nic - můžeš jen snít a pozorovat (kvadrant vzduchu). Můžeš a nemusíš.  A horký i chladivý vánek proniká do přítmí pokoje.

Jean Leon Gérome: Dvě veličenstva

Lev sedící v zemském kvadrantu hledí na svůj archetypální sluneční pravzor umístěný v kvadrantu vzduchu. Lev je konkrétním, živoucím, pozemským vyjádřením toho, co Slunce představuje jako pravzor na nebesích. Oba králové se nacházejí ve své vlastní řiši a vyzařují majestát a respekt. Co se ale stane, když obraz otočíme podle vertikální osy?

Nyní se lev ocitá v kvadrantu vody a hledí na vzdálené slunce. To je sice umístěno v kvadrantu ohně, který jej posiluje, sám se však ocitá mimo své království a spíše se mění v bezmocného (plyšového) lvíčka, který nostalgicky hledí na vzdálený nedosažitelný cíl někde na obzoru v budoucnosti. Obraz tak najednou dostává nádech smutku a nedosažitelné touhy. Jeho účinek se mění. Už to nejsou dvě veličenstva. (Lvíček by už už mohl začít výt.)

Rytmus dějin podle Emila Páleše

Již mnoho let jsem neotevřel tak zásadní knihu, jako je Angeologie dějin od Emila Páleše. Přináší úžasnou ideu vývoje kultur a civilizací od pravěku po současnost spočívající na rytmickém a synchronním spolupůsobení několika archetypálních sil napříč všemi kulturami. 

Prozatím vyšly první dva tisícistránkové svazky, kterými jsem se probíral posledních půl roku. Proto se má publikační činnost na tomto blogu poněkud zastavila. Rád bych to nyní svým čtenářům vynahradil.

Stěžejní myšlenka Pálešova díla je ta, že dějiny nejsou výtvorem slepé náhody a materialistické kauzality, jak nás většinou učí na školách, ale jsou neseny a spoluvytvářeny inspirujícími archetypálními proudy (nadsmyslovými vzory), jejichž působení se opakuje v pravidelných časových intervalech a má inteligibilní povahu. Díky tomu je možné vytvářet i přibližné trendové predikce do daleké budoucnosti.

Gabriel (Luna)

A. L. Girodet: Spánek Endymionův

• souvisí ve vývojové psychologii s vnímáním dítěte předškolního věku, které vše chápe obrazně a skrze smysly (chuť a hmat) a nikoli ještě logicky a abstraktně a za použití symbolů
• astrologická symbolika: dětství, mateřství, ženskost, snění, fantazie, rodina, domov, plodnost, zrození, ochrana, růst
• ezoterický význam: oživení hmoty skrze éterické životní síly (regenerace); materializace a spoutání astrálních forem na hmotné úrovni (jako opak slunečního principu, který od téhož osvobozuje); princip upoutání života na kříž hmoty, čímž vzniká danost, osudovost (v pohádkách sudičky); odtud vliv měsíčních fází na dobu sázení a sklizně u rostlin nebo ženský menstruační cyklus 

Samael (Mars)

• astrologická symbolika: akceschopnost, vůle k činu, výkonnost, odvaha, mužnost, udatnost, síla, tvrdost, boj, agrese, krutost, destrukce
• přírodní prvky: železo, síra
• analogie v přírodě: zvířata a hlavně dravci, predátoři
• barva: červená, rudá (v samaelských obdobích je to nejčastější barva tvořící pozadí na plátnech)
• lidské tělo: krev, hemoglobin (obsahující železo zabarvující krev do ruda)
• fyzikální proces: hoření (i na úrovni lidského těla souvisejíící s distribucí kyslíku vázaného na hemoglobin)

Rafael (Merkur)

• ve vývojové psychologii souvisí se školním věkem, kdy se učíme konkrétním logickým operacím (Piaget) a nejsme příliš sužováni rozvířenou emocionalitou a pudovostí, takže vše v klidu a s nadhledem rozumově chápeme; méně vášní, méně konfliktů, více míru; rozvoj symbolického myšlení (písmena, čísla, znaky)

• rafaelská a hermetická symbolika: cestování, léčení, řečnictví, vynálezectví, matematika, řemesla; intelekt, písmo, přenášení informací, propojování, výměna, obchod, komunikace, mentální i manuální hbitost

Zachariel (Jupiter)

• ve vývojové psychologii souvisí se zralým věkem života (49-56 let), kdy by měl člověk dospět k rozvaze a nadhledu prostého jednostranností; člověk má bohaté zkušenosti a je schopen uplatňovat svůj společenský vliv a sdílet ze své exponované pozice svoji moudrost

Anael (Venuše)

Boticelli: Zrození Venuše

• ve vývojové psychologii souvisí s dospíváním: bouřlivým rozkvětem citových a pudových hnutí, které přinášejí do mladé duše chaos - podobně se chová Venuše v dějinách; rozvoj stadia formálních logických operací (Piaget) - abstraktní myšlení "co by kdyby" vytváří úplně nové fantastické světy - ale i svět pochybností o sobě samém ("co kdybych byl někým jiným? co kdybych jinak vypadal?") což souvisí s Venušinskou otázkou sebehodnoty; pubertální kombinace hyperkritičnosti a strhujícího idealismu; odmítání autorit (Sturm und drang - bouře a vzdor); přijímá jen ty hodnoty, které vnitřně cítí, jiné zavrhuje; chce se od všeho osvobodit - přesně taková jsou i období romantismu ve světových dějinách

České ženy (konstelace)

Byli jsme zvědaví, jak se v dnešní době cítí ženy v České republice a postavili jsme v našem konstelačním kurzu (Omega) na toto téma jednoduchou konstelaci. Umístili jsme do prostoru čtyři body reprezentující základní ženské archetypy: 1) dívka / panna / mladá žena (Puer, Koré), 2) matka / žena středního věku, 3) Velká Matka / Babička / světlá stránka mateřského archetypu, 4) Temná bohyně / Hekaté / Kálí / Pluto / Morana / temná stránka mateřského archetypu).

Vjemy v jednotlivých bodech na začátku konstelace:

• Typická česká Dívka je dnes: mladá, atraktivní, silná, nezávislá, ambiciózní, zaměřená na peníze a kariéru, silně poplatná patriarchálnímu systému (světu otců). Cítí se neohrožená, je si vědoma toho, že to "umí s muži" (obtočit si je kolem prstu) a užívá si své nezávislosti. Obrazově: oblečená do kostýmku nebo do černé barvy a do kůže. Vypadá dokonale. Cítí, že je (v dnešní době) na koni, je in, nikdy nechce zestárnout, prodlužuje tento životní styl ad infinitum, vědoma si, že s příchodem dětí / mateřství (bod před ní) všechno "hezké" končí - můžeme tak najít "dívky"daleko přes 40 (není to o věku, ale životním stylu a vyladění). V jádru je naivnější, dětštější a zasněnější, ale navenek tuto stránku neprojevuje, protože musí působit (všude se to může dočíst) dokonale, úspěšně a nezávisle. Dívka se děsí toho mít dítě, protože ví, že by jí čekal osud její matky - jeřábnice (viz. níže.) Matka jí totiž říká: "No moc si nevyskakuj. Stejně skončíš jako já."

• Typická česká Matka dneška působí (obrazně řečeno) jako žena - jeřábnice. Ruce s taškami až na zem, výkonná, silná, babo-chlap, táhne celou rodinu, vše zařizuje, nestíhá, nese na svých ramenou všechny generace, nezbývá ji žádný čas pro sebe a svůj rozvoj, vše obětuje pro druhé, vše na ní visí. Padá takříkajíc "na hubu", ale stále ještě to zvládá. Tím, že na ní vše visí, se cítí nějakým způsobem smysluplně, někde hluboko v sobě cítí ještě spojení s určitou silou, která ji nenechá úplně padnout. Je naštvaná na svého muže - budižkničemu - jehož má doma a který je úplně nepoužitelný, ale svým způsobem ho svou urputnou mužskou energií vytlačuje ze hry a vlastně s tím už raději ani na nic vůbec nepočítá. Ptáme se jí, jak to má se svými dětmi. K dceři má ambivalentní postoj - má ji ráda, ale jakoby jí to neumí fyzicky vyjádřit a přiblížit se k ní naplno - je zde distance. Zato k synovi láskou doslova září - syn je jakousi nadějí do budoucna, že snad přeci jen nebude stejným dřevem, zasluhujícím jedině pohrdání, jako jeho otec, proto se na něj oči matky hrdě upínají - v určité rovině dnešní synové částečně nahrazují matkám jejich partnery.

• Typická dnešní Babička / Velká Matka stojí jakoby dál vepředu od zbylých bodů, cítí se osaměle a vzhlíží k jakési "naději nahoře" - zvláště ve chvílích, kdy je jí nejvíce ouvej. Ptáme se, jestli tam nahoře je něco, odkud proudí energie zpět (nějaký živý bůh), ale prý ne - je to jen zbožný obrázek ve chvíli nejtěžší poskytující úlevu. Nejbližším okolím dnešní babičky je pejsek, jakýsi plyšový emocuc - pseudopartner - rozmazlovaný a hýčkaný jezevčík ometák. S rodinou, dcerou i vnučkou, není příliš propojena, občas sice pomůže, ale vlastně je ráda za to, že už nemusí nést onu enormní odpovědnost jako její dcera. Cítí se tedy osamělá a ne úplně využitá k něčemu konstruktivnímu. Zajímavé je, že české babičky jsou eroticky ještě při chuti.

• Hekaté / Morana. Tento bod stojí daleko vzadu za všemi, ve výšce. Je to cosi prastarého, připomínající pravěkou stařenu vládnoucí všem rodům. Obrazově se jeví jako černá, kostnatá, zvířecí, nezničitelná. Je mocná, nadřazená a jakoby škodolibě pomstychtivá (že ji dnes nedáváme náležité uznání a zobrazení - za což si můžeme sami). Ve výšce je proto, že není zde s námi na zemi, ve vědomě prožívané kolektivní realitě nějak uctěna. Zůstává čnít jako archetyp na pozadí, který tu a tam vyšlehuje v chování českých žen, ale takřka vždy nevědomě (a proto spíše destruktivně). Jejím autentickým (i když pře-exponovaným) ztělesněním v České republice může být např. Věra Chytilová. Tím, že nemá prostupné kanály (ženské duše, adekvátní obrazy), skrze něž by mohla přirozeně v masovém měřítku působit na kolektivní úrovni, vyhřezává přehnaně přes několik málo českých feministek a "temných žen", aby se aspoň nějak dostala ke slovu. 

František Drtikol - mystická cesta (dokument)

"Nakládám-li špatně s věcma, s lidmi, nakládám tak vlastně špatně sám se sebou." (Drtikol)